pondělí 6. dubna 2015

Hledání ztraceného aktivismu – Berlín - Kreuzberg


18. dubna proběhne mezinárodní den boje proti TTIP - transatlantické “partnerství“ pro obchod a investice). Španělsko hnědne a schvaluje Orwellovské zákony jak na běžícím páse. V Turecku se dohodli, že střílení do demonstrantů je OK.  Naše obce konečně zacvičí s nepřizpůsobivými a opilé Slováky poženou z ubytoven za hranice města (Co je za hranicemi města?). Mně bylo právě pětatřicet a teorií o zralosti melounů, která tak nějak vystihovala moje popasování se s tím, že mi lidi na potkání už normálně vykají, jsem řešil poslední tři týdny. Co s tím?

Plést pomlázku na šmidrus se mi tento víkend nechtělo a z práce jsem tak vyšťavenej, že když píšu pracovní text, tak mi přijde, že po každém písmenku zmáčknu dvakrát back-space. Past za pastí. Znáte to.


Člověk by do toho tak nějak nejraději kopnul, ale v pražské plískanici se energie u pankejtu jaksi neválí.

Nevím, co jsem od toho čekal a zda se vlastně stalo to, co se mělo stát, ale nějakým způsobem to zafungovalo. I když nevěřím na automatické genius loci nějakého místa, bylo to tam. Velikou roli také hrálo to, s kým jsem tam jel. Ale jo. Bylo TO prostě tam. Ne nějak extrémně intenzivně. 

Nebydleli jsme na squatu, ani jsme se nezúčastnili nějaký super demonstrace (Tu jsme prošvihli, protože jsem, nevím proč, musel obědvat v Drážďanech, kde nic moc není a pak ještě odbočit tak šikovně, že jsme si dali výlet skoro až k Budyšínu). Jediné skutečně ortodoxní Áčko, které jsme potkali, byl pravděpodobně pouze majitel jednoho krámku, u kterého jsem dokoupil zásobu ještě ortodoxnějších vlajek, protože pirátské jsem v rámci kampaní vždycky tak nějak rozdal. Nejedli jsme vega-burgery a zásadní koncert bychom navštívili rádi, kdybychom si kromě ulice v pankáčském bedekru taky přečetli město. Stejná štráse může být překvapivě jak v centru Berlína, tak ve čtyřicet kilometrů vzdáleném Potsdamu.
 

Berlín si naposled pamatuju, když jsme s českými Piráty pomáhali německým kolegům v kampani do Berlínského parlamentu. Piráti tam uspěli. MY jsme tam uspěli. Teď to bylo jiný. Zatím, co se v rámci kampaně putuje od bodu A do bodu B, což můžou být třeba místa na mapě, kde se rozloží základna a agituje se, tak i časové úseky - teď je kampaň, pak jsou volby a výsledek je mejdan, byla tahle krátká návštěva něco jako chaotická mandala vzpomínek, ale i nových vjemů. Různé věci se tak nějak obtiskávaly a buď pasovaly, nebo vlastně taky pasovaly.  



Subjektivně jsem cítil, že to tam tak nějak žije, i když je tam vlastně oproti Praze docela ticho. Vím, že se Město neredukuje na tři nebo čtyři čtvrti, ve kterých jsme se pohybovali, ale i přesuny ve finále dávaly smysl a postupně, tedy alespoň ve mě, vytvářely dojem jakéhosi teritoria s jasně stanovenými hranicemi: Kottbusser Tor, Hermannplatz, Karl-Marx Str…všechny průniky za hranice (noční Brandenburská brána a Reichstag jako náhražka za zvojtěnou lokaci punk-breakového koncertu) pak měly společnou vlastnost, a to jakéhosi pocitu návratu zpět na základnu.


Nevím vlastně, proč mě napadlo zmizet na víkend do Berlína a jestli ty pocity, které ve mě krátký exkurz vyvolal, nebyly prostě standardní pocity člověka, co vypadne ze sice hektického, ale v podstatě stereotypu. Cítil jsem tam jakousi výzvu. “KMII“ …Kein mensch ist illegal!

Asi takhle: Stojíte před vchodem něčeho, co vypadá jako galerie, ale mohl by to být obyvák, nebo bar, který se právě stěhuje. JE 10 VEČER. Vevnitř hraje hudba, vzadu sedí nějací lidé, vepředu jsou buď figuríny, nebo je to výstava a vy nevíte…je to nějaká místní vyhlášená alternativní slezina? Vyhodí mě, co tam lezu? Chci tam vlízt, i když to nedokážu zařadit? Proč mě to zajímá? Je to sakra otevřený nebo co? Nešli jsme tam, ale mohli jsme…je to sakra otevřený?!


"Brány závodu mají být cizím uzavřeny a nikdy se neotevřít Proto je třeba zrušit otroctví člověka člověkem! To je naše nabídka. Žít! jedinečně a volně jako strom a bratrsky jako les, to je naše touha!" volný překlad by Cubicle

Berlín – Kreuzberg 5. 4. - 7. 4. 2015

čtvrtek 2. dubna 2015

Jak jsem před rokem rezignoval ...a co je to vlastně "dělat Piráty"

O tom, jak to mám “nyní hozené“ v rámci Pirátů, koluje celá  řada mýtů a polopravd. To, že v demokratické straně někdo jednou dělá předsedu a jindy zase nedělá, je normální, ať už je převolen v rámci pravidelných voleb vedení, nebo třeba rezignuje.

Faktem zůstává, že lidé chápou svět dosti černobíle. Kolikrát jsem za poslední rok  slyšel ono: "Hm to je ale věčná škoda, že ses na to vykašlal a že už to neděláš". Zajímavé je, že to slyším i od lidí, kteří pravidelně reagují na mé příspěvky, kde informuji o fungování Pirátů, nebo na konkrétní výstupy, ve kterých se vyjadřuji k politickým otázkám.

Pravděpodobně zde funguje zkratka: “dělat Piráty = dělat předsedu“. Zajímalo by mě tedy, co vlastně šest let “dělají“ všichni ti lidé, kteří nejsou předsedou, ale kandidují za nás, jsou členy strany, pracují ve výborech, jsou aktivní v propagaci, angažují se a tlačí pirátská témata, pomáhají Pirátům, sympatizují s námi a nově třeba sedí v řadě zastupitelstev,

Piráty totiž nejde “dělat“. Pirátem buď člověk je, ve smyslu cítí se být Pirátem, a nebo není. Ono to totiž nejde ani moc dělat, jak se říká, tak trochu.

Abych uvedl věci na pravou míru. Z politického života jsem nikdy nezmizel. Kampaň do komunálu a pražského magistrátu jsem si jako aktivní člen suprově užil, ačkoliv jsem sám nekandidoval. Navšítvil jsem většinu Pirátských bašt (s drobnou vnitřní selekcí na ty, kde jsme kandidovali sami). Konzistentně prudím tam, kde je to třeba (ministr Babiš, ředitel Dvořák a další mí oblíbenci) s tématy, která si myslím, že jsou důležitá a jidne pomáhám jakbysmet.

Nevím, jak moc platný jsem byl půl rok coby volený člen republikového výboru, ale mediální odbor je parketa, na které si rád pirátský dupák zatančím. A doufám, že všichni rádi přidají.

A čím vlastně tato etapa “nedělání" Pirátů začala?

Once upon the time...6. červen 2014, jak jinak než na Facebooku...

„Vážené pirátky, vážení piráti,

rozhodl jsem se, že rezignuji na post předsedy Pirátské strany.

Jsem u Pirátské strany od jejího vzniku. Spatřoval jsem v ní totiž útvar, který apolitickým lidem (jako jsem byl do té doby já sám) dá možnost účastnit se veřejného života a aktivně jej ovlivňovat. Kolem nás totiž existovala a existuje spousta věcí, které se neslučují s mou filozofií. Pirátská strana pro mě vždy byla způsobem jak tyto věci změnit, jedinou alternativou k zavedeným a zkompromitovaným politickým stranám, a vždy jsem dělal všechno proto, aby se naše strana z pozice enfanta terrible české politické scény stala standardní společenskou silou. Stejně jako vy všichni (nejen členové ale i naši voliči) jsem do ní investoval spoustu času i energie, přijal jsem ji za svou a spolu s ní žil i dýchal. A stejně tak jako na začátku je moje filozofie stejná – ideály Pirátů byly a budou i mými ideály.

Od založení Pirátské strany už uplynulo několik let. Situace na politické scéně se proměnila, proměnili se i Piráti. Byli jsme parta nadšenců, nyní jsme ve volbách dokázali porazit i některé etablované subjekty. Piráti jsou ovšem názorově velmi otevřená platforma, a proto je jasné, že vznikají spory a názorové konflikty (které jsou základní podmínkou jakéhokoliv růstu). Já vidím dva základní směry – aktivistický a politický. Ten aktivistický nazývají někteří z vás „pravým pirátstvím“, ten politický pak jiní považují za jedinou možnost, jak můžeme být bráni vážně a něco opravdu dokázat. Naším nejbližším cílem musí být tyto směry sjednotit do jedné reálné síly.

Zažili jsme několik voleb, v posledních dvou jsme uspěli tak jako nikdy předtím – přesto jsme ani v jedněch nedosáhli potřebného počtu hlasů. A protože změna je život, rozhodl jsem se, že opustím post předsedy Pirátské strany, který jsem téměř od počátku zastával. Hlavní důvody jsou 3.

a) Byl jsem volebním leaderem ve volbách do Evropského parlamentu, nesu politickou zodpovědnost za výsledky. 4,78% hlasů nás sice definitivně upevnilo v pozici reálné politické síly, ale hranici 5 % jsme nepřekonali (a to, že jsme byli nejlepší z evropských stran, není omluvou).

b) Naše strana je v tuto chvíli názorově natolik rozdělena, že už si toho začínají všímat i média a naši političtí konkurenti – a to jí může v důsledku uškodit. Strana potřebuje v tuto chvíli sjednotit, začít pracovat a hovořit jasnou a jednou řečí. Nutnost změny začíná u předsedy – a já toto pravidlo respektuji.

c) Předvolební aktivity mi zabíraly veškerý čas, nejen pracovní, ale i osobní. Cítím v tuto chvíli, že se potřebuju věnovat soukromému životu a rodině.
Rezignace z postu předsedy ovšem neznamená, že bych se s Piráty loučil. I nadále zůstanu řadovým členem a budu dělat všechno proto, aby Piráti byli v budoucnu ještě úspěšnější než nyní.

Stay tuned:-)
S pozdravem
Ivan Bartoš"